Paleontologové objevili vůbec první zkamenělý včelí úl postavený uvnitř zvířecích kostí, datovaný přibližně před 20 000 lety. Uvádí to nedávná studie publikovaná v časopise Royal Society Open Science. Objev ukazuje, že některé druhy včel byly mnohem přizpůsobivější – a vynalézavější –, než se dříve myslelo. Tento objev zdůrazňuje, jak málo toho stále víme o chování včel, a to i v moderní době.
Nečekané místo pro úl
Většina včel jsou osamělá stvoření, nikoli koloniální hmyz, který si mnozí lidé představují. Vyhledávají drobné dutiny pro hnízda, kladou vajíčka a zanechávají pyl pro larvy. Přestože obvykle používají dřevo, podzemní nory nebo dokonce ulity šneků, použití kosti jako úlu je bezprecedentní. Zkamenělé úly byly nalezeny ve vápencových jeskyních v Dominikánské republice, v regionu bohatém na prehistorické pozůstatky uchované jedinečnými geologickými podmínkami.
Tyto jeskyně slouží jako přirozené časové kapsle, když v nich sovy loví a vyplivují v nich nestrávené kosti a vytvářejí vrstvená fosilní ložiska po tisíce let. Hloubka jeskyní a jejich temní obyvatelé – včetně tarantulí – činí průzkum náročným, ale paleontologové je pečlivě vykopávají už léta.
Jak k objevu došlo
Vědci na úly narazili při studiu fosílií z granulí sovího trusu. Tým si všiml neobvyklého hladkého sedimentu hromadícího se uvnitř zubních jamek čelistních kostí savců. Nebyla to špína, ale záměrná struktura.
CT skeny potvrdily, že tyto struktury připomínají zkamenělé vosí zámotky obsahující stopy pylu – potravu zanechané pro včelí larvy. Typický je nedostatek zachovalých včelích těl; vlhké jeskynní podmínky nejsou příznivé pro zachování exoskeletů. Přítomnost pylu však naznačuje, že včely mohou patřit k druhu, který existuje dodnes, vzhledem k omezeným znalostem karibských včel.
Význam a důsledky
Jde o první zdokumentovaný případ, kdy se včely zabydlely v kostech, jak fosilních, tak moderních. Jedinečný vápencový terén Dominikánské republiky s vzácnou půdou možná přiměl včely využívat dostupné dutiny, včetně vyhozených kostí z lovů sov. Tento objev zdůrazňuje, jak adaptivní může být hmyz, když čelí environmentálním omezením.
„Tento objev ukazuje, jak zvláštní mohou být včely – mohou vás překvapit,“ říká výzkumník Lázaro Viñola López. “Ale také to ukazuje, že při studiu fosilií musíte být velmi opatrní.”
Objev slouží jako připomínka toho, že i zdánlivě dobře prozkoumané ekosystémy obsahují překvapení. Chování těchto včel naznačuje širší škálu hnízdních strategií, než bylo dříve zdokumentováno, a další výzkum může odhalit podobné adaptace v jiných regionech.
