Malala Yousafzai nezačínala jako mezinárodní celebrita. Byla to jen dívka z pákistánského údolí Swat, která bojovala proti Talibanu v Pákistánu (TTP), aby měla dveře školy otevřené. Tato skupina zakazovala dívkám chodit do školy. Malala odmítla mlčet. Objevila se na BBC. Pro korporaci blogovala pod pseudonymem. Dokumentovala život pod zákazem, který se snažil vymazat její budoucnost.
A pak došlo ke střelbě.
V roce 2012 na její školní autobus zaútočil střelec. Střelil ji do hlavy. Bylo jí patnáct let. Svět s hrůzou sledoval, jak přežila. Tento násilný čin ji neumlčel. Posílil její hlas. Její příběh se vyvinul z místního boje v globální symbol. Stala se nejmladší laureátkou Nobelovy ceny za mír v historii. Její obhajoba práv dívek na vzdělání se přesunula od blogů k projevům v OSN. Pokus ji zabít za to, že se chtěla učit, ji jen učinil ještě nápadnější.
Dnes její odkaz není jen otázkou přežití. Jde o specifické bariéry, kterým čelí miliony dívek. Jde o to, jak může jeden hlas změnit politiku. Jde o sílu vzdělání jako zbraně proti extremismu.
