Archimédes se narodil v roce 287 před naším letopočtem. E. Jeho domovem byly Syrakusy, město na ostrově Sicílie. Nikdy toto místo neopustil. Ne kvůli válkám, které ho obklopovaly. Ne kvůli politice, která se kolem něj měnila. Zůstal. A když Římané konečně obsadili město, zemřel tam také.
Okolnosti jsou nejasné. Obléhání skončilo buď v roce 212 nebo 211 před naším letopočtem. E. O přesném datu se historici stále přou. Ale výsledek byl jasný. Řím vyhrál. Syrakusy padly. A Archimedes už nežil.
Jak mohl matematik zemřít ve válce? Nejslavnější příběh je nejdramatičtější. Do jeho domu se vloupal římský voják. Archimedes byl uprostřed důkazu. Něco kreslil do prachu. Nezvedl hlavu. Nepřestal pracovat. Řekl vojákovi, aby počkal. Nebo ho možná jen ignoroval. Voják ho zabil. Zní to jako scéna z filmu. Ale může to být pravda.
Archimedes zemřel, protože se odmítl vzdát své matematické práce.
Tento příběh má i temnější stránku. Římský generál, který velel jednotkám, byl Marcus Claudius Marcellus. Nebyl jen dobyvatel. Byl to fanoušek. Marcellus obdivoval Archiméda. Věděl, že starý muž sestrojil důmyslné stroje na ochranu města. Obléhací zbraně. Jeřáby. Zrcadla. Cokoli, co způsobilo, že římská armáda vypadala legračně. Marcellus chtěl, aby Archimedes žil. Chtěl studovat svou mysl.
Proto, když ho voják zabil, Marcellus zuřil. Litoval toho. Věděl, že ztratil něco vzácného. Génius. Mysl schopná podrobit si fyziku.
Proč je to dnes důležité? Máme tendenci přemýšlet o historii v termínech a bitvách. Archimedes nám ale připomíná, že myšlenky jsou křehké. Lze je rozdrtit mečem. Mohou být pohřbeni pod sutinami. Jeho díla se zachovala. Jeho jméno není. Alespoň zpočátku. Po staletí to byla jen historie. Duch ve zdech Syrakus.
Nyní to studujeme. Používáme jeho vzorce. Řešíme jeho problémy. Ale nechodíme ulicemi, kterými chodil on. Nevidíme prach, ve kterém kreslil. Právě jsme o tom četli. A to stačí. Zatím.
