Caedmon byl pastýř. Pracoval na farmě poblíž Whitby v Anglii. To bylo před 1300 lety.
Tvrdil, že se mu Bůh zjevil ve snu. Výsledkem bylo devět řádků chvály. Stali se známými jako Hymna Caedmon. Toto dílo oslavuje Stvořitele. Oslavuje „věčného Pána“ za to, že pro nás stvořil Zemi.
Vědci považují toto dílo za počátek anglické literatury. Přesně to říká Mark Faulkner. Vyučuje na Trinity College Dublin a je součástí týmu, který stojí za novým objevem, který nechal odborníky beze slov.
Jde o to, že jen málo lidí věří, že Kaedmon napsal báseň vlastní rukou. Existovalo v knihách napsaných někým jiným. Zbožný Béda napsal Církevní dějiny úhlů. Béda byl mnich a vědec. V jeho knize byl hymnus obvykle uveden v latině. Stará anglická verze se objevila mnohem později, jako poznámka, kterou přidal nemotorný student.
Stále.
Vědci studovali digitalizovanou knihu uloženou v Národní ústřední knihovně v Římě. Našli báseň. Ne jako pozdní přídavek. Je tam od samého začátku. Je vetkán do hlavního textu tohoto rukopisného dokumentu z 9. století.
Nevěřili jsme svým očím.
Řekla to Elisabetta Magananti, která vedla práci v Trinity. Poznamenala, že tým byl ohromen. Opravdu ohromen.
Většina textů ve staré angličtině se objevuje o staletí později, obvykle v 10. nebo 11. století. Faulkner poukazuje na zvláštnost Badova vynechání původního jazyka. Vše přeložil do latiny, což byl tehdejší vědecký jazyk.
Někdo ale vrátil staroanglický text. Stalo se tak do sta let od dokončení Bedova díla. Proč? Protože první čtenáři tuto báseň milovali. Svého mateřského jazyka si vážili víc, než jsme si mysleli.
Objev byl publikován v publikaci Early Medieval England and Its Neighbors. Posouvá časovou osu a mění naše chápání hodnoty přikládané rané poezii.
Tak to teď zní.
- Vzdej nyní chválu nebeskému králi,
- Mocnému Stvořiteli a Jeho plánu,
- Slavnému Otci,
- Věčnému Pánu, tvůrci zázraků,
- Což je na začátku
- Stvořeno pro syny lidí
- Nebe je pokrývka, svatý Stvořiteli,
- Pak Středozem, ochránce lidské rasy,
- Země pro lidi, Pane Všemohoucí.
Roy Liuzzo to přeložil pro moderní uši. Slova obstála ve zkoušce času. Vždycky to dělali.
Stačilo digitální skenování z police staré italské knihovny, aby se prokázalo, že tam byla celou dobu. Není skryto na okrajích stránky. A to přímo uprostřed příběhu.
